9. prosince 2015

Faraónův otrok

Jmenuji se Mivahet. Dříve, když jsem byl ještě dítě, jsem se jmenoval jinak, ale to je už hodně dávno. Můj otec byl kapitánem válečné lodě a když mi bylo deset, vzal mě na jednu plavbu sebou. Pamatuji si, že v té době jsem již neměl matku, takže nikdo nic nenamítal. Mým domovem byla studená a nevlídná země kdesi na severu Evropy - alespoň to si pamatuji z otcova vyprávění.

Naše loď kupodivu nejela na válečnou výpravu. Jejím cílem byl Egypt, kde se měl můj otec sejít se svým starým kamarádem. Ze schůzky sešlo, protože v Egyptě právě propukla místní válka. Jejím důsledkem však bylo zajetí otcovy lodi. Všichni muži včetně mě byli odvlečeni do otroctví. Mě, pro můj mladý věk, si nechal obchodník z otroky jako pomocníka do kuchyně. Tehdy jsem dostal jméno Mivahet.

Když mi bylo sedmnáct let, byl ze mě již vyspělý mladík. Dávno jsem nepomáhal v kuchyni kuchařkám, nýbrž jsem nosil vodu ze studny, hlídal dobytek a tak porůznu. Má kůže, kdysi těžce spalovaná nemilosrdným egyptským sluncem, se již přizpůsobila. Byl jsem do bronzova opálený, ale oproti místním otrokům a mladíkům jsem byl světlejší.

V létě jsem právě nesl vědro s vodou, když jsem uslyšel hlasité volání o pomoc. Hodil jsem svůj naklad na zem a vyběhl na dvůr. Scéna, kterou jsem viděl, mě zmrazila na místě. Na dvoře seděla dcerka mého pána a vyděšeně se dívala na kobru před ní. Had se vyčkávavě kroutil a syčel. Byl jsem od nich asi deset kroků. Na dvoře se záhy ukázali jiní lidé, ale neodvážili se tak blízko, jako já. Pomalu jsem se přibližoval k hadovi zezadu. Koutkem oka jsem zahlédl, jak můj pán s paní vyběhli z domu a zarazili se na místě. O paní se pokoušely mdloby. Já ale již stál těsně za hadem, který se zdál být jistý svou kořistí, takže mě nezpozoroval. Potichu jsem si sundal bederní zástěrku - jediný svůj kus oblečení. Stál jsem nyní na dvoře zcela nahý, ale vůbec jsem na to nemyslel. Zdejší lidé chodí nazí často a nikoho to nepohoršuje. Zvednul jsem pomalu ruku a přikrčil se. Pak jsem zlehka klepnul do země. Kobra se bleskurychle obrátila. Její očka se na mě pichlavě dívala a chystala se k útoku. Vtom jsem však již na ni hodil svou suknici a rychle ji zdvihl za okraje. Odběhl jsem z hadem za dům a tam ho pustil. Okamžitě se odplazil a myslím, že už se ani nevrátí.

Když jsem se již oblečený vrátil zpět, pán s paní mě přivítali s rozzářenými tvářemi. Pán mě na místě osvobodil od úmorné práce pomocníka a jako jediný úkol mi přidělil péči o jeho dcerku. Dítě mě mělo rádo a rychle si na mě zvyklo. Ale dlouho si mě neužilo. Na podzim přijel do města faraón. Každý, kdo něco znamenal, mu prokazoval úctu různými dárky. Můj pán se rozhodl, že já budu tím pravým otrokem pro pána Horního a Dolního Egypta.

Bylo to velmi moudré rozhodnutí. Byl jsem urostlý, svalnatý a (mohu-li posoudit) i příjemně vypadající. Moje světlá pleť poutala pozornost a za zaznamenání stojí i to, že jsem byl oproti ostatním otrokům v mém věku vysoký. Měřil jsem asi 185 cm, měl jsem od slunce vybělené vlasy a modré oči. Kromě toho se můj pán neopomenul zmínit o záchraně jeho dcerky před nebezpečným plazem.

Toto doporučení upoutalo pozornost králova rádce, který si mě milostivě prohlédl, prohmatal a po konzultacích s mým bývalým pánem mě doporučil nejvyššímu vládci země jako přítele pro jeho druhého syna. Prvorozený byl určen pro vládu, takže neměl čas na hraní. Druhorozený však požíval mnoha výhod a aby se nenudil, pořídili mu jeho milující rodiče kamaráda, který s ním bude vyrůstat - tedy mě.

V novém oblečení jsem s bušícím srdcem čekal na svého nového pána. Ozvaly se kroky a něčí hlas řekl: "Vstaň, Mivahete." Vstal jsem tedy, ale chránil jsem se pohledu na syna božského faraóna. Chvilku byl klid, ale pak princ otráveně řekl: "To se budeš pořád dívat na zem? Máš být můj přítel, tak se mě neboj!" Poslední slovo bylo rozkazem. Osmělil jsem se a podíval se na toho, jehož jsem měl chránit.

Můj nový pán byl o hlavu menší než já. Na sobě měl jen sandály, suknici a nákrčník. Na tom byly výsostné znaky vládnoucí dynastie. Jinak měl princ černé vlasy a oči, tmavě mahagonovou pleť a dlouhé vlasy. Já měl vlasy nakrátko, jako většina otroků v paláci. Na třináctiletého jinocha byl pozoruhodně svalnatý. Později jsem se dozvěděl, že rád cvičí boj, zápasí a sportuje.

O několik týdnů později jsme již byli nejlepší přátelé. Rád jsem se staral o svého svěřence. Bez ohledu na to, že jsem byl o čtyři roky starší, mě vtáhnul do svých her. Prožíval jsem dětství, které jsem předtím neměl. Dalo by se říct, že jsem ho opravdu miloval více než svůj život. Večer, když se přiřítil utahaný, ale šťastný, jsem ho svléknul, zatímco mi vyprávěl, co zrovna dělal, pokud jsem tam nebyl s ním. Pak jsem ho přenesl do lázně, kterou pro něj nachystali jiní otroci. Vstoupil jsem pak za ním, samozřejmě oblečený, neboť otrok je v přítomnosti svého pána vždy oděný, aby jej neurazil. Jemně a pečlivě jsem omyl jeho krásné tělo. Mé ruce láskyplně čistily jeho tělo a já cítil rozkoš, když jsem přejížděl po jeho líbezné tváři, širokých ramenou, silných pažích, hladkém hrudníku, pevném břiše i svalnatých nohou. S úctou jsem se dotýkal partií, kterých se kromě jeho samotného mohla dotýkat jen případná manželka a potom také osobní otrok.

Často jsme se spolu bili dřevěnými meči a trénovali boj zblízka. Můj pán měl také v oblibě zápas. Rád pozoroval vybrané muže z vojska, jak spolu zápasí při představeních pro faraóna, ale raději zápasil on sám. Přestože jsem byl starší, dosti často mě porážel, ale nevadilo mi to. Líbilo se mi svírat jeho mrštné tělo, které se snažilo uniknout. Můj princ také často plaval a co mohlo být větší rozkoší pro mě, než mazat olej na ochranu proti hmyzu na jeho nahé tělo? Faraónův syn měl k dispozici vlastní koupel, kde ho nikdo nemohl rušit.

Plynul čas a já s překvapením zjistil, že uběhl více než rok. Jednoho dne večer, když jsem prince koupal, se na mě obrátil s otázkou: "Mivahete, co je tohle?" Ukazoval na své podpaží. Podíval jsem se a zjistil, že mu začínají rašit husté černé chloupky. Můj rychlý pohled na jeho rozkrok mě utvrdil v tom, že můj pán už není dítě, ale stává se z něj muž. Ten večer jakoby mi spadly šupiny z očí. Podíval jsem se na něj. Stál v kádi s vodou a čekal, až ho domyji. S úžasem jsem zaznamenal, že je už skoro stejně vysoký, jako já. Je mi osmnáct, takže on je čtrnáctiletý. Uvědomil jsem si, že zde chlapci dospívají rychleji. V patnácti z něj už bude dospělý muž. Jeho tělo zesílilo; svaly hrály pod hebkou pokožkou. Jeho tvář zmužněla a jeho úd zdobila houština jemných černých chloupků.

Jeho hlas mě vyrušil ze snění. "Ty spíš nebo co?" divil se. "Omlouvám se, můj pane," odvětil jsem pokorně. "No a co je tohle? Není to nějaká nemoc?" vyzvídal. "Ne, pane," odpověděl jsem a usmíval se, "stává se z vás muž." S větším zájmem se nyní probíral novou ozdobou na jeho těle. Zřejmě ani nezpozoroval, že jsem ho osušil a uvedl do lůžka. Lehl si, ale mávnutím ruky odmítl tenkou přikrývku, kterou jsem ho chtěl zakrýt. Místo toho se posadil a začal zkoumat ochlupení v rozkroku. Když jsem se na něj díval a čekal na jeho rozkazy, najednou jsem ucítil, že se můj úd zvedá. Stalo se mi to již několikrát, ale jiní otroci, znalejší světa, mi odpomohli svými ústy, za což jsem jim byl vděčný. Naučili mě také, jak si případně posloužit sám rukama. Můj pán naštěstí brzy usnul. Přikryl jsem ho a spěchal do svého pokoje, kde jsem ze sebe shodil suknici a začal laskat svůj úd rukou. Teplé semeno brzy vytrysklo ven.

Od toho dne se s princem děly zajímavé věci. Často se na mě dlouze díval a nad něčím uvažoval. Bylo vidět, že ho něco trápí. Když se mi podařilo nad ním zvítězit v boji i v zápase několikrát po sobě, věděl jsem, že se něco děje. Večer byl v koupeli mimořádně tichý. Když jsem ho požádal, aby si stoupnul a já mohl umýt jeho přirození, zadek a nohy, zeptal se mě: "Mivahete, proč jsi vlastně pořád oblečený?" Nechápavě jsem odpověděl: "Podle zvyklostí musí být otroci v přítomnosti svého pána oblečení, aby jej neurazili." "Ano, ale já bych tě chtěl vidět i nahého," vyslovil nezvyklou prosbu. "Ale proč, můj pane?" ptal jsem se. Neodpověděl mi. Chvilku bylo ticho a potom mi nařídil: "Svlékni se!" Málokdy mi něco přikazoval. Stál jsem a uvažoval, jak mu to rozmluvit. Měl jsem dobré vychování a věděl jsem, že otrok prostě nahý nechodí před svým pánem.

"Hned!!!" třeskla jeho slova jako prásknutí bičem. Pomalu jsem se svléknul a opět si klekl, abych jej umyl. "Vstaň," řekl mi už mírněji. Celý rozpačitý jsem vstal z kádě a čekal, co se bude dít. Přistoupil ke mně a rukama začal zkoumat mé podpaží. Pak sjel do rozkroku. "Ty máš více chloupků než já," konstatoval smutně, "jsi tedy lepší muž než já." "Ale ne, můj pane," ihned jsem mu to rozmlouval, "já jsem jenom starší." Zvedlo mu to náladu: "Takže až budu stejně starý, jako jsi teď ty, budu stejně chlupatý?" "Ano," odpověděl jsem, šťastný z toho, že jsem odhalil zdroj jeho špatné nálady.

Od té doby jsem ho myl vždy nahý a můj princ každý den s radostí štěbetal o tom, jak jeho ochlupení (a tím i mužnost) roste. V patnácti letech byla jeho ješitnost již uspokojena. Podpaží a rozkrok zdobily houštiny hustých, tmavě černých chlupů. Princ na to byl neobyčejně hrdý. Navíc v den svých patnáctých narozenin dostal od svého otce skutečný meč. Já stále používal dřevěný, abych mu při našem cvičení nějak neublížil. Ovšem to rozhodně nehrozilo. Většina bojů končila tak, že můj mladý pán opřel hrot svého meče o můj krk nebo hrudník a s úsměvem od ucha k uchu mě vyzval, abych se vzdal.

Jednoho hezkého dne jsem opět cvičili a já (jako obvykle) skončil na zemi. Tentokrát však hrot princova meče po mých slovech "Vzdávám se, pane." neuhnul z mého krku. Po chvilce mi to začalo být nepříjemné. Konečně se ostrá čepel pohnula. Ale nikoliv proto, aby mě uvolnila. Meč zamířil k mému rozkroku a než jsem se nadál, jedno ostré švihnutí rozřízlo šňůrku na mé suknici. Princ mě pokynem hlavy vyzval, abych vstal. Stál jsem před ním nahý a třásl se. V očích měl divný svit, který mě lekal. Odložil meč a přistoupil ke mně. Vzal do ruky můj úd. Pak se svlékl i on a do druhé ruky vzal svůj. Chvilku oba porovnával. Nakonec mě pustil a prohlásil se čtveráckým výrazem v očích: "Ale já ho mám delšího." Neodolal jsem a podíval se. Opravdu. Sice jen o kousek, ale bylo to vidět. "A teď zápas," zakřičel a skočil po mně. Neměl jsem čas zareagovat, takže jsem byl ihned poražen. Jeho nahý zadek trůnil na mých prsou a jeho nohy svíraly můj krk. Snažil jsem se nemyslet na jeho pyj, který nevědomky dopadl na moje rty, a varlata, která se opírala o moji bradu. Jenže najednou jsem ztopořil. Neočekávaně jsem prince ze sebe svrhnul, popadl svoji suknici a utekl pryč.

Večer při koupeli se mě plaše zeptal: "Ublížil jsem ti?" "Ne, můj pane," reagoval jsem udiveně. "Tak proč jsi utekl?" ptal se smutně. Zrozpačitěl jsem: "Nechtěl jsem vás urazit, pane, svým přirozením." Nechápal to: "Ale já ho přece viděl už častokrát." "Ale ne vzrušené," vysvětloval jsem a červenal se ve tváři. Dotíral na mně: "Co to je vzrušené?" "To se špatně vysvětluje," vytáčel jsem se. Postavil se a přistoupil těsně ke mně. Voda stékala z jeho božského těla a já cítil jemné vzrušení. Pak se postavil tak, že jsme se dotýkali bradavkami. Prstem začal jezdit po mé tváři, hladil má víčka, tváře a uši, jakoby mě viděl poprvé. Bylo to příjemné. Princ mě objal: "Mám tě moc rád, Mivahete, jsi můj nejlepší přítel." Neohrabaně jsem ho objal také: "Já vás mám taky rád, můj pane." Naše těla se nyní dotýkala celou plochou. Princovy ruce sjely po mých zádech a začaly hladit můj zadek. To byl konec. Můj úd se okamžitě postavil. Princ to ucítil také. "Tohle je vzrušené?" zeptal se hned. "Ano," odpověděl jsem a zakrýval si přirození oběma rukama. Nedbal na to a odstrčil je. Potom začal pro něj nevídaný úkaz zkoumat prsty. "Kdy to budu umět i já?" Zasmál jsem se: "Vy to už umíte, pane, ale musíte vidět někoho, kdo vás vzrušuje, kdo se vám líbí." Zamyslel se nad tím, co jsem mu řekl. Nerušil jsem ho. Osušil jsem ho a uložil do postele.

Asi o půlnoci jsem zaslechl tiché volání: "Mivahete, Mivahete." Vstal jsem. Bylo neobvyklé, že mě princ volal v noci. Na chodbě, spojující můj pokoj s jeho, bylo chladno. Vešel jsem dovnitř. Princ seděl na lůžku. Dovnitř dopadal měsíční světlo, které postříbřilo jeho tělo. Když jsem přišel blíže, uviděl jsem, že má erekci. Jeho pyj stál hrdě vztyčený a princ ho hladil jako vzácného živočicha. "Teď jsem už muž?" zeptal se mě s rozzářenýma očima. "A...ano, pane," zakoktal jsem se. Při pohledu na svého prince, jak si bezelstně hraje se svým údem, jsem silně ztopořil i já. Můj pán zaprosil: "Mivahete, zůstaň tady dnes se mnou. Nechci tady být sám." Ochotně jsem vyhověl. Klekl jsem si k lůžku a oddaně se díval na prince, který si lehl a přikryl se. To, že je stále vzrušený, prozrazoval výrazný hrbolek na přikrývce. Jenže v pokoji bylo chladno. Brzy jsem se třásl jako osika.

Mého pána zřejmě vzbudilo mé cvakání zubů. Ležel jsem na zemi v klubíčku a snažil se trochu zahřát. "Promiň, příteli," řekl provinile, "úplně jsem zapomněl, jaká je tady zima. Pojď si lehnout sem," a nabídl mi pohostinně část svého lůžka. Normálně bych odmítnul, bylo zakázáno, aby otrok spal v lůžku svého pána, ale teď mi byla strašná zima a já potřeboval zahřát. Drkotaje zuby jsem si opatrně lehnul. Můj princ mě okamžitě přikryl a sám vklounul pod pokrývku. Jeho horká ruka se mě zlehka dotkla a hned ucukla. Byl jsem opravdu prochladlý. Potom můj pán udělal něco, na co nikdy nezapomenu. Lehl si ke mně a objal mě. Hrdinně mě pevně držel, i když ho to muselo studit. Mé tělo lačně sálo teplo z jeho.

Usnul jsem. Když jsem se brzy ráno probudil, princ ležel na mně. Jeho hlava se opírala o můj hrudník, jeho ruce mě objímaly za zády a jeho nohy byly propletené s mými. Viděl jsem, že tvrdě spí, proto jsem bázlivě pohladil jeho zadeček, který jsem svíral. Zavrtěl se, ale neprobudil. Já jsem v té chvíli byl již opravdu vzrušený, ale on zřejmě v podvědomí cítil mé doteky, neboť jeho tvrdý úd se brzy dotknul mého. V té chvíli se probudil. Neříkal nic. Jeho ústa se přiblížila k mým a on mě políbil. Jeho jazyk vnikl přes mé rty a začal zkoumat má ústa. Odhodil jsem všechny zábrany a začal ho líbat. Vzpomínal jsem, jak jsem jednoho večera přistihl dozorce, který se miloval s jedním otrokem. Nechápal jsem, co dělají, ale zapamatoval jsem si to.

Proto jsem nyní svého pána položil na záda. Začal jsem polibky pokrývat jeho tvář a prsa. Pak jsem dlouho sál jeho bradavky, až byly pořádně pevné. Zatímco jsem přešel na břicho, hladil jsem je a hrál si s nimi. Konečně jsem přešel k rozkroku. Do svých úst jsem pohltil princův pyj. Stáhnul jsem z něj kůžičku a jemně ho olizoval jazykem. Princ sebou házel, zatínal svaly a sténal do polštářů. Neúnavně jsem pokračoval. Nakonec se vzepjal jako kůň při drezúře a do mých úst začalo prýštit jeho mladé semeno. Polykal jsem je s radostí.

"To bylo krásné," zašeptal tiše můj pán. Pak se začal věnovat mi. "Můžu tě taky milovat?" zeptal se s pohledem na můj stojící úd. Bylo to nebezpečné, ale svolil jsem. Vrhnul se přímo na mé přirození a začal ho vpouštět do úst. Narozdíl ode mě ho neolizoval, ale vtahoval celé dovnitř a zase pouštěl. Začal jsem pohyby zadku nevědomky pomáhat hlubšímu zasouvání. Když jsem sebou začal házet v předtuše vyvrcholení, přestal a můj mokrý úd těsně před erupcí se ocitl venku. Svojí rukou párkrát stáhnul předkožku a už to začalo. Mé mlíčí stříkalo do vzduchu a dopadalo na mé tělo. Když ho začal slizovat, pochopil jsem, proč ho nespolykal hned, ale až potom.

Další noci jsme pak vyplnili milováním. Jednou jsem ucítil jeho jazyk na svém zadečku. Věděl jsem, že je to začátek další kapitoly milování, kterou spolu objevíme. Když bylo princi dvacet, oženil se s nějakou princeznou. Manželka si pochvalovala jeho výdrž, ale můj pán měl energie na rozdávání. Nevynechal jedinou noc, aby se mohl pomilovat také se mnou.