9. prosince 2015

Lázně

Svenovi je 19 let. Je to milý a sympatický mladík, zhruba 190 cm vysoký a má dlouhé blond vlasy. Jeho oči, podobně jako oči většiny jeho spoluobčanů, jsou modré. Má pěkně propracovanou postavu, rád totiž běhá a plave. V současnosti studuje. Olaf je jeho spolužák. Je o rok starší, stejně vysoký a oči mají stejnou barvu jako Svenovy. Olaf má světle hnědé nakrátko ostříhané vlasy a věnuje se zápasu, kulturistice a vzpírání. Proto je taky mnohem silnější a svalnatější. Oba se navíc liší svojí povahou. Zatímco Sven je klidný a přátelský, Olaf je naopak popudlivý a mírně arogantní. Přesto jsou to nejlepší přátelé. Ach ano, úplně bych zapomněl, Olaf je strašně bohatý. Zdědil vskutku slušné jmění po tetičce.

Jednoho letního večera před prázdninami se odehrál tento rozhovor: "Kam jedeš na prázdniny?" zeptal se Olaf Svena. "Ještě nevím, musím o tom přemýšlet," odpověděl mu tázaný. "Nechtěl bys jet ke mně? Koupil jsem si menší římské lázně," lákal Olaf. "Hm, tak koupil, říkáš?" zamyslel se Sven. Pak se rozhodl: "Pokud ti to nepřidělá starosti, tak rád." "Ale kdeže," ujišťoval ho horlivě kamarád.

Jak se dohodli, tak se taky stalo. Po začátku prázdnin zamířili na sever země. Dojeli do malého městečka, kde jejich auto zastavilo před nenápadnou vilkou. "Tady teď bydlím," oznámil Olaf. "Hezké," pochválil Sven a hned se zeptal: "A ty lázně?" "Jsou za domem, hned se tam podíváme, až se ubytujeme." Sloužící mezitím odnesli jejich zavazadla. Jakmile se Sven ocitl ve svém pokoji, vybalil si a pak se rozhlédl. "Tak, tady budu dva měsíce bydlet," pomyslel si. "Není to tak špatné, snad tady nebude nuda," uvažoval dále.

Jeho přemítání přerušilo zaklepání na dveře. "Dále," zavolal. Dovnitř vešel Olaf. "Oh, co to máš na sobě?" zasmál se Sven. Olaf byl totiž oděn do starobylé římské tógy. Jednu nesl v ruce. "Obleč si to a pak přijď do atria. Půjdeme se podívat do lázní," podal Svenovi balíček a odešel. Když Sven rozbalil Olafův dar, spatřil jednak tógu a potom plavky. No, spíše plavečky. Vzadu skoro nic nezakrývaly a vpředu bylo skutečné minimum látky. Přesto se Sven svlékl a navlékl si toto. Tóga naštěstí zakryla jeho nedostatečný intimní úbor.

"Tady jsi," uvítal ho Olaf, "kdes byl tak dlouho?" Nečekal na jeho odpověď a hned pokračoval: "Dovolíš? Já jsem se vsadil sám se sebou, takže chci vědět, jestli jsem vyhrál." Sven nestačil říct ani "popel" a Olafova ruka vyhrnula jeho tógu k pasu. "Má je," řekl vítězně Olaf. "Cože?" byl poněkud překvapen Sven. "Já jsem si myslel, že si ty plavky oblečeš. A jak vidíš, uhodl jsem." "Copak ty je nemáš?" zasmál se Sven. Olaf však jeho vtip vzal vážně: "Ne." a rozevřel si tógu.

Sven už z hodin tělocviku znal tělo svého spolužáka a strašně se mu líbilo. Ale nikdy ještě Olafovi neřekl, že je gay. Nemohl se tedy na něj zlobit, že jej takhle škádlí. Přesto nemohl odtrhnout oči od obrovského ptáka, který ležel na masivních koulích. "Co je ti? To jsi ještě neviděl ničí ocas?" vyrušil ho ze zasnění Olaf. Sven neodpověděl, ale zčervenal. Z rozkroku se hlásilo mravenčení, které pozvolna přecházelo v erekci. "Jdeme," zavelel Olaf a položil svoji masivní ruku na jeho rameno.

Bok po boku došli na zahradu, kde stál zděný pavilón. Velká skleněná okna byla zakryta leptanými vzory, znázorňujícími Řím v dobách jeho slávy. Vešli dovnitř. Zde si nechali své trepky a jen v tógách zamířily do hlavního sálu, odkud se ozýval šum vody. Sven vešel za Olafem a zalapal po dechu. Uvnitř se nacházelo asi dvacet opravdu mladých kluků. Sven jejich věk odhadoval zhruba na 15-16 let. To by nebylo nic divného. Ale kluci na sobě měli právě jen takové minislipy, jako Sven. Pokud mohl posoudit, na svůj věk byli poměrně vyspělí. U dveří stáli dva strážní, asi dvacetiletí. Na sobě měli krátkou bílou suknici lemovanou bojovým vzorem a v ruce drželi kopí. Stáli v pozoru a jejich pevná pružná těla se jen leskla.

Svenův pták byl už úplně tuhý. Sven děkoval v duchu za to, že je tóga volná a splývavá. Na začátku bazénu byl stolek a dvě křesla. Oba k nim došli a posadili se. Z bazénu hned vyskočili dva kluci, podobní si jako vejce vejci. Asi dvojčata. "Dobrý den, pane," poklekl první z nich u Olafa. "Dobrý den, pane," umístil se do stejné pozice druhý z nich u Svena. "Nalijte nám něco," přikázal jim Olaf. Dvojčata vyskočila a jala se chystat občerstvení. Sven se naklonil k Olafovi: "Co to má sakra znamenat?" "Co má sakra co znamenat?" opičil se po něm Olaf. "Však ty víš, proč jsou tady ti kluci? A proč se k tobě tak chovají?" zuřivě šeptal Sven. "Ale to je prosté, můj milý příteli," vysvětloval Olaf, "ti kluci jsou ze zdejší střední školy. Nabídl jsem jim přes prázdniny vskutku lákavou brigádu. Oni tady přes den od 10 do 15 hodin budou skotačit, posluhovat mi a být mi i jinak k ruce. Já jim za to královsky zaplatím. Ti strážní jsou zdejší policejní kadeti. Přes léto mají dovolenou, takže proč by si nemohli vydělat?" A když viděl, že Sven stále nechápe, řekl už trochu popuzeně: "Jsou to moji otroci."

"Ale co s nimi?" nechápal Sven, i když už začínal tušit. "Bože, ty jsi ale natvrdlý," povzdechl si Olaf. Pak chytil za ruku nějakého procházejícího hocha. Postavil ho před Svena a postavil se za něj. "Podívej, jak je mladé mužské tělo krásné," říkal a pomalu přejížděl rukou po chlapcových prsou, břichu a nakonec se jeho prsty zastavily na bílé tkanině plavek. "Není nádherný?" zeptal se Olaf a dál se mazlil s klukem. "Ty jsi gay?" zašeptal Sven, zatímco se zuřivě snažil potlačit mohutnou erekci. Olaf propustil hocha a otočil se k Svenovi: "Jistě, copak tě to nikdy nenapadlo?" Sven zavrtěl hlavou. Upřímně řečeno, opravdu ho to nikdy nenapadlo.

Jejich rozhovor byl přerušen příchodem dvojčat. Oba otroci nesli občerstvení. Ten Svenův při průchodu kolem nich najednou uklouzl a vylil obsah sklenice na Svena. "Nemehlo," zařval Olaf a vyskočil. Otrok se choulil na zemi a viditelně se třásl. "Promiň, kamaráde," omluvil se Olaf. Pak si svlékl svoji tógu a dal ji Svenovi. Sven ze sebe sundal tu svou, která byla celá mokrá od nápoje, a oblékl nabízenou. Pak si teprve uvědomil, že je Olaf nahý. "Ale co ty?" namítl. "Já jsem na nahotu zvyklý," odvětil Olaf. Sven v duchu sténal, Olafovo nádherné tělo bylo prostě skvělé. A teď před ním ten skvostný mladík stál nenuceně úplně nahý.

Sven se kochal tímto pohledem asi půl minuty, než ho probral Olafův hlas: "Mizero, za to tě potrestám." Olaf ovšem nemluvil se Svenem, ale s provinilým otrokem. "Stráže," zvolal Olaf, "přivažte ho ke sloupu." Oba mladíci u vchodu opřeli svá kopí o zeď a vydali se k nim. Tady chytili hocha za ruce a rázně ho odvlekli ke sloupu. Na něm byla připevněna pouta nahoře i dole. Připoutali ho tedy zády k nim a pak se postavili vedle něj do pozoru. Olaf, nádherný ve své nahotě, pomalu přišel ke spoutanému hochovi. "Za to, že jsi polil našeho hosta, dostaneš dvacet ran!" Uchopil bič, který ležel vedle na stolku. "Počkej," chtěl ho zadržet Sven, "to přece nemůžeš." "Já můžu všechno," odvětil Olaf.

Po deváté ráně začal hoch křičet a zmítat se v poutech. Po dvanácté upadl do bezvědomí. Jeho záda zdobily široké narudlé pruhy. "Stůj!" vběhl mezi něj a chlapce Sven. "Cože? Ty se opovažuješ mi odporovat?" zakřičel Olaf a jeho tvář zrudla vztekem. "Podívej se, vždyť omdlel," snažil se Sven argumentovat. "To je mi jedno, těch dvacet ran dostane. Jedině že by si někdo odpykal zbytek trestu za něj." Sven se rozhlédl kolem, ale všichni, na které padl jeho pohled, klopili zraky k zemi. "Vidíš," posmíval se Olaf, "jsou to zbabělci." Protože se Sven nehýbal, poručil Olaf strážím, aby ho odvedli o kousek vedle. Prásk! Třináctá rána dopadla na záda nebohého mladíka. Sven se pokoušel vymanit, ale mladé silné paže jeho strážníků ho pevně držely.

Když se Olaf napřahoval k další ráně, Sven vykřikl: "Počkej!" Olafova ruka poklesla. "Můžu ten zbytek dostat já?" zeptal se Sven. Jeho hlas zněl klidně, ale uvnitř se trochu bál. Jeho čest mu však velela, aby pomohl trpícímu. "Ty?" zamyslel se Olaf. "Ale proč ne," usmál se nakonec. "Tak pojď." Sven vykročil. Stráže mezitím odpoutaly bezvládného hocha a odnesly ho někam ven. Po jejich návratu Sven odložil svoji tógu. Nyní, oblečený jen do plavek, přistoupil ke sloupu. Jeho ruce i nohy byly pevně připoutány. Jeho tělo se přitisklo k chladnému mramoru. A už dopadla první rána. Sven málem vykřikl. Ale odolal. Ještě zbývalo šest ran. Sven hrdinsky mlčel, ale Olaf zuřil. Nebyl zvyklý, aby mu někdo odporoval, a už vůbec se mu nezamlouvalo, že trestaný nekřičí. Proto do svých dalších úderů vložil více síly než obvykle. Další dvě rány protrhly kůži na Svenových zádech. Sven i nadále trpěl tiše, ale poslední čtyři rány byly tak silné, že se nedaly snést. Vykřikl a křičel i dál.

Když ho stráže rozvázaly, nedokázal se udržet na nohou. "Lehátko, rychle!" poručil Olaf. "A teď si běžte po svém," rozehnal své stádečko, když mu bylo lehátko doneseno. Chlapci tedy odběhli rejdit do bazénu a stráže zase hlídat dveře. Olaf něžně uchopil Svena a opatrně ho položil na lehátko břichem dolů. Pak někam odešel. Když se vrátil, šel s ním jeden chlapec a nesl velkou mísu, ze které se kouřilo. "To je heřmánkový extrakt," řekl tiše Svenovi. Namočil plátno do teplé tekutiny a přiložil ho na rozsekaná záda svého spolužáka. Sven sykl, ale brzy pálivá bolest zmizela a dostavilo se vítané uvolnění.

"Ten tvůj chráněnec je na ošetřovně a bude v pořádku." "To je dobře," zašeptal Sven. "Ovšem nemusel ses ho zastávat," pokračoval Olaf, "loni těch dvacet ran vydržel taky." Sven se poddal něžným dotekům Olafa a brzy ho přepadla dřímota. Olaf tiše zavolal několik svých otroků a ti Svena opatrně zvedli a přenesli až do domu.

Zhruba za týden již bičování připomínaly jen bílé jizvy na zádech. Rány se bezvadně zhojily, bylo zřejmé, že s nimi má ošetřovatelka přítomná v domě značné zkušenosti. Jednoho celkem pochmurného dne přišel Olaf: "Nechceš si zajít do sauny?" "Ale ano, klidně," přisvědčil Sven. Oba se převlékli do svých oblíbených tóg. Sven, po Olafově vzoru, pod ní byl nahý. Při cestě do zahradního domku si povídali o škole a o vskutku mizerném počasí.

Olaf ho vedl chodbou, na jejímž konci vstoupili do malé šatny. Zde si odložili tógy a nazí vešli do sauny. Sven brzy poznal, že plavky a ještě lépe ručník si měl vzít. Uvnitř polehávalo asi deset krásných hochů. Pot se perlil na jejich bronzových tělech a pára se převalovala přes jejich svaly obalené postavy. Sven ucítil mravenčení v rozkroku. "Ale ne, on se mi teď postaví," pomyslel si ztrápeně Sven.

Olaf však již pánovitě vešel dovnitř a sedl si do prostřed. Ihned k němu přiskočili dva kluci, aby mu nabídli osvěžení. Sven si trochu nemotorně přisedl a ruce si položil na rozkrok. Olaf však byl neobyčejně zvědavý a ruce mu prostě strhnul. Objevil se ztopořený úd a Sven zčervenal. "Hm, stojí ti pěkně," poznamenal Olaf a nenuceně si lehnul na lavičku. Sven ho napodobil, ovšem jeho penis stál v pozoru a Sven se cítil trapně.

Zhruba za hodinku pocení se Olaf zvedl. "A teď všichni do vody!" zakřičel. Na jeho slova houf chlapců vystřelil směrem k bazénu. "Tak pojď," vyzval Olaf Svena. Protože nevstával dost rychle, chytnul ho za jeho ptáka a táhnul za sebou. "Počkej, neblbni," smál se Sven a utíkal za Olafem, který si ho vedl pěkně nakrátko. Dostali se k bazénu. Zde už byli všichni Olafovi kluci svlečení i z toho mála, co měli, a plavali v bazénu.

"A plav!" vykřikl Olaf a pokusil se shodit Svena do vody. Leč ten velmi mrštně uhnul a přehodil naopak Olafa přes okraj. Pak skočil za ním. Oba začali z legrace zápasit a samozřejmě Olaf vedl. Byl mnohem silnější než Sven a to, že ho dostal do bazénu, byla víceméně náhoda. Kolem nich se neustále pohybovala mrštná mladá těla a Sven měl již permanentní erekci. Ovšem to už mu tolik nevadilo.

Asi po dvou hodinách vylezli oba ven. "Ale teď vážně," obrátil se Olaf na Svena. "Chceš si to rozdat tady s někým?" zeptal se přímo. Sven sice mírně zrudnul, ale hned se rozhlédl okolo. "A můžu mít více kluků najednou?" zeptal se. "Ale klidně, koho jen chceš," smál se Olaf. "Dobře, chtěl bych toho kluka, co jsi ho zbičoval." "Vidím, že nad ním držíš svoji ruku, ale budiž, je tvůj," souhlasil Olaf. "Dále," pokračoval Sven, "bych chtěl támhle toto strážného," a ukázal na vyššího z obou strážců. "No dobře, bude to všechno nebo snad ještě někoho," dotazoval se Olaf s úsměvem. "Ještě chci jednoho," podíval se Sven na Olafa. "Vem si ho," schvaloval Sven jeho volbu, "kdo bude ten šťastlivec?" "Ty," opáčil Sven.

Olaf vrhl na Svena pohled, který by prorazil ve zdi díru. Sven tušil, že jeho spolužák není touto představou nadšený, jenže jeho přiváděla do vytržení, takže zaútočil: "Říkal jsi kohokoliv!" Olaf uvažoval, ale nic nevymyslel. Nakonec řekl: "Dobře, když je to tvé přání." Pak se rozkřikl na svůj houf: "Orgie!", na což začali chlapci reagovat seskupováním a okamžitým laskáním svých těl. Olaf ještě vyslal několik hochů, aby přivedli Svenova chráněnce a jednoho strážníka.

Když byla jejich malá skupinka pohromadě, zeptal se Sven nejprve svého hocha: "Jak se jmenuješ?" "Ulrik, můj pane," odpověděl pokorně. "A ty?" obrátil se Sven na strážníka. "Já jsem Hans, pane." "Výborně, Hansi. Teď spoutej Olafovi ruce za zády." Olaf se zamračil: "Hele, to nemyslíš váž..." Jeho slova přerušil Hans, který obratně chytil jeho ruce, zkroutil je dozadu a pevně spoutal. Olaf ho zahrnul nadávkami a rozkazoval mu, ať ho pustí. Bylo vidět, že role otroka se mu pranic nelíbí. O to víc se to líbilo Svenovi, který Hansovi nařídil, ať dá jeho spolužákovi ještě roubík.

Nyní tedy držel Hans spoutaného a umlčeného Olafa za ruce a pevně ho třímal ve svých silných pažích. Olaf, ačkoliv uvnitř zuřil, přece jen vnímal příjemné teplo, které z Hansova hrudníku a břicha proudilo na jeho záda. Zároveň cítil i jemný tlak jeho bradavek v oblasti svých lopatek. Jeho nahý zadek se opíral o plátěnou suknici, kterou byl Hans přepásán; přesto rozpoznal přes plátno jemný dotyk Hansova přirození.

Sven pozoroval, že jeho spolužák začíná topořit. Nedbal vražedného výrazu v jeho tváři a klekl si na kolena. Vzal do svých úst jeho mohutný penis. Špičkou jazyka přejížděl po okraji žaludu a po uzdičce. Olaf tlumeně sténal a jeho tělo se napínalo. Sven však začal pořádně kouřit až nyní. Jeho jazyk objížděl celý žalud a vnikal do dírky na vrcholu. Pak do svých úst pouštěl Olafův klacek, skoro až do krku.

Zrovna když Olaf uronil první kapičku touhu, ucítil Sven lehký dotyk na své noze. Podíval se k zemi. Tam klečel Ulrik a nesměle se zeptal: "Co mám dělat, můj pane?" Sven mu nařídil: "Lehni se přede mě a vykuř mě!" Ulrik se umístil mezi Svena a Olafa a něžně vzal do úst Svenova ptáka. Sven ucítil, jak jeho mladý mrštný jazýček obhospodařuje pánův úd a pochopil, jakou rozkoš mu musí působit on sám. Intenzívně pracoval na penisu svého kamaráda a vnímal, že se napíná víc a víc. Pak se najednou Olaf vzepjal v mohutných rukách svého strážce a do Svenových úst prudce vystříklo horké sperma. Sven statečně polykal.

Když bylo po všem, vstal a přerušil tak Ulrikovu práci. "Polož ho na zem, Hansi, a potom ho pěkně tvrdě ošoustej!" zněl jeho další příkaz. Olaf zakoulel očima, ale to již ležel na zemi a cítil, jak mu Hans roztahuje nohy a maže jeho konečník lubrikantem. Nyní si Hans sundal svoji suknici. Kadet byl opravdu hezky svalnatý a silný, jak si již Sven všiml, ale nyní se ukázaly dvě věci: že se rád opaluje nahý a že se věru nemá za co stydět. Jeho tmavý úd byl ztopořený a dosahoval úctyhodné délky dvaceti centimetrů.

Hans si promastil pořádně také svého ptáka a potom, před zraky Svena sedícího v křesle, kterého opět kouřil Ulrik, pomalu zasouval svou kládu do Olafova pozadí. Pomalu, centimetr po centimetru, mizelo jeho mužství v zadnici spoutaného hocha, až Hansovo břicho narazilo na Olafovy půlky. Chvilinku odpočíval a potom začal rytmicky šoustat svého pána. Stále zrychloval a zrychloval. Sven se zaujetím pozoroval, jak se Olafovo tělo zmítá v extázi. Zpod roubíku mu tekly sliny a on sám se svíjel jako had. Hans pracoval jako parní buchar asi pět minut, než s hlasitým výkřikem extáze napumpoval plnou dávku do Olafa.

V té době dokončil svoji práci také Ulrik. Svenovo semeno volně stékalo do jeho úst a Svenovy ruce hladily Ulrikovu hlavu. Konečně se Sven také zklidnil. Bylo to opravdu fascinující. Ve svých ústech stále cítil Olafovo sperma. Jeho spolužák ležel vysíleně na zemi. Sven dal pokyn, ať ho Hans rozváže. Nyní padl Svenův pohled na Ulrika. Jeho úd stál v pozoru a čekal, zda ho někdo ukojí. "Co s tebou, chlapče?" uvažoval nahlas Sven. "Já ti rád poradím," procedil Olaf mezi zuby a sbíral se ze země. "Dneska si raději nezamykej dveře," zašeptal zuřivě Svenovi do ucha, "nerad bych je vyrážel!" Tím prozradil Svenovi, co ho v noci čeká.

Teď se však obrátil na Ulrika, který stále nadržený klečel před Svenem. "Ulriku," řekl skoro laskavě, "ukaž tady Svenovi, co rád děláš." Ulrik si sedl před oba své pány a najednou se jeho hlava prudce sklonila k jeho rozkroku. Ulrikův úd pak zmizel v jeho ústech. "Neuvěřitelné," vydechl Sven, když uviděl, že si Ulrik kouří vlastního ptáka. Ulrik nedbal na všetečné pohledy všech kolem a dál pilně pracoval rty a jazykem, aby své dílo završil mohutným orgasmem. Při těchto příjemných křečích se nějak rozpletl, takže jeho úd vyletěl z jeho úst. Semeno, kterému nic nebránilo v cestě, se rozstříklo všude kolem.

Není snad třeba zdůrazňovat, že od té doby Sven vychutnával každý den svého pobytu. Olaf ho příjemně překvapoval svou fantazií, se kterou vymýšlel nové a nové polohy při milování. Když prázdniny skončily, oba se s povzdechnutím ponořili zpět do studia, které si ovšem zpestřovali častým sexem. Kvůli tomuto účelu si taky pronajali společný pokoj na koleji.