9. prosince 2015

V dešti

Vladan znechuceně stál u okna a pozoroval kapky deště dopadající na zem. Poslední dva dny pršelo v nárazech skoro pořád. Na pár hodin vysvitlo slunce, ale pak se vždy zatáhlo a přišel déšť. Nyní se ale spustila úplná průtrž mračen. Vladanův pohled padnul na teploměr, který prudce poklesl až na 12 stupňů. Když bylo jasno, bylo okolo 16 stupňů. Holt, podzim byl tady.

Najednou se ozvalo zazvonění. "Kdo to sem leze?" podivil se Vladan. Otevřel dveře a překvapeně zůstal stát. Na práhu stál mladý, zhruba 18-tiletý hoch. Na sobě měl teplákovou soupravu, která však byla beznadějně mokrá. Byl vysoký něco okolo 170 cm. Na hlavě měl krátký blond sestřih. Vladan si zděšeně uvědomil, že dům jeho rodičů stojí na samotě v lese. Kluk tedy musel zabloudit a ujít v chladném a deštivém počasí několik kilometrů!

"Prosím vás, pomozte mi," ozval se potichu jeho návštěvník a zhroutil se Vladanovi do náruče. Ne že by to Vladanovi vadilo, měl rád mladé kluky, ale nebyl zvyklý, aby se mu hroutili v mdlobách k nohám. Nyní se v něm navíc probudil lékař. Už pět let studoval v Praze všeobecné lékařství a zřejmě nastal čas, aby zužitkoval své znalosti.

Rychle hocha vtáhnul do předsíně a zavřel. Zkontroloval jeho tep, dýchání i zornice. Nakonec s úlevou konstatoval, že chlapec je jen mírně podchlazený, ale hlavně velice vysílený. Uchopil ho do rukou a odnesl do kuchyně. Odběhl pro teplou deku do obýváku a položil ji na stůl. Potom začal bezvládného mladíka svlékat. Nejprve stáhnul mikinu, která vzdorovala, ale nakonec s odporným mlasknutím vyklidila pozice. Následovaly boty a ponožky. Potom Vladan chlapci sundal i tepláky. Odhodil je na hromadu chlapcova šatstva. Nakonec svlékl i jeho bílé tričko.

Na chvilku se zastavil a podíval se na svého hosta. Chlapec měl štíhlé, pružné a ocelově pevné tělo. Nebylo sice moc svalnaté, ale nějaké svaly se přece jen daly najít. Hoch byl do bronzova opálený, což byl v tomto počasí téměř zázrak. Světlé chloupky rašily v podpaží, na předloktích a na lýtkách. "Musím mu sundat i ty mokré slipy," snažil se zdůvodnit Vladan sám sobě, proč z hocha stahuje bílé elastické slipy. Houštinka zlatavého ochlupení pokrývala okolí rozkroku, kde seděl pěkný a rovný penis, asi 10 cm dlouhý. Mladíkova varlata byla holá a hladká, jako jeho zadeček. Na vrcholu údu byl po obřízce vidět tmavě červený žalud.

Vladan se vzpamatoval a zabalil třesoucí se tělo do deky. Třes téměř ihned ustal. Opatrně ho vzal a přenesl do obýváku. Zde ho uložil na gauč a přikryl ještě jednou pokrývkou. Ručníkem otřel jeho obličej a vysušil krátké vlasy. Pak potichu odešel do kuchyně, sebral mokré oblečení a šel ho pověsit na půdu, aby uschlo. Měli sice doma sušičku, ale to přece neznámý mládenec nevěděl. Vladan si podvědomě přál, aby zde hoch chvíli pobyl.

Když se vrátil zpět do přízemí, uvařil v kuchyni silný čaj, do kterého přidal pár lžiček rumu. Pro jistotu si přichystal i přípravek proti horečce a nachlazení. Pak si sedl do křesla a pozoroval svého chráněnce. Tiše spal. Jeho tvář poklidně spočívala na polštáři, oděná do závoje nevinnosti a čistoty. Zhruba za deset minut se chlapec zavrtěl a polekaně otevřel oči. Uviděl žlutý strop. Jeho pohled sjel níže a prozkoumal okolí. Když objevil osobu, sedící v křesle, zaostřil se na ni.

Vladan se díval do temně modrých očí a zasnil se. Hoch vypadal jako nějaký anděl. Nebyl jenom sexy, byl krásný. Nebo ještě lépe, nádherný! "Kde to jsem?" zeptal se zesláble. "U mě doma," odpověděl Vladan. "Zazvonil jsi u mě asi před čtvrthodinou, řekl jsi 'Pomozte mi.' a omdlel jsi." "Děkuji ti," poděkoval mladík a vděčně se usmál. "Jmenuji se Artur, ale říkají mi Art," řekl dále. "Ahoj Arte, já jsem Vladan," představil se Vladan. Chlapec byl chvíli potichu a potom si uvědomil, že je pod dekou nahý. "Ty jsi mě svléknul?" zeptal se a Vladanovi to znělo dost vyděšeně. "Ano, to mokré prádlo jsi na sobě nemohl nechat," vysvětlil mu Vladan a pokračoval: "Ale neboj se, já jsem doktor. Tedy brzo budu," opravil se.

Pak dal Artovi prášek a sklenici vody. Když ho spolknul, přisunul mu ke rtům šálek s grogem. "Napij se, to tě zahřeje," pobídnul ho. "Ale opatrně, je to ještě horké." Art vypil hrnek až do dna. "Díky, jsi moc hodný. Omlouvám se, že tě tak obtěžuji," upadl Art do rozpaků. "To je přece vpořádku," odmítl jeho omluvy Vladan. "Raději mi řekni, co jsi tady proboha pohledával?" položil Artovi důležitou otázku. Z jeho vyprávění si pak udělal obrázek. Art studoval na gymnáziu a navíc byl okresním šampiónem ve sportovní gymnastice. Do lesa si šel zaběhat, ale když byl dost hluboko, začalo pršet. V přítmí zpanikařil a ztratil se. Asi za dvě hodiny, na pokraji svých sil, uviděl světlo z okna. A dál už to Vladan zná.

"To bylo tedy dost nezodpovědné, běhat před takovým deštěm," plísnil ho Vladan: "Mohl sis uhnat zápal plic!" Art provinile sklopil oči. "Ale no tak, nebuď smutný, hlavně že se nic nestalo," zželelo se ho Vladanovi. Art se nesměle usmál. Pak řekl: "Máte tady někde záchod?" "Ano, do chodby a druhé dveře vpravo," navigoval ho Vladan. Art se pokusil vstát, ale tělo ho neposlouchalo. "Mám ti pomoct?" optal se starostlivě Vladan. "Když budeš tak hodný..." souhlasil Art.

Starší hoch tedy vzal mladšího pod rameny a pomohl mu na záchod. Tady ho musel držet, zatímco Art vzal svého ptáka a vyčůral se. Pak se vrátili zpět do pokoje. "Je mi strašná zima, ale moc," cvakal zuby Art. Vladan bezradně uvažoval, co s tím, protože uvnitř bylo příjemné teplo. "Možná by ti pomohla horká koupel," navrhnul Vladan. Art nadšeně souhlasil. Vladan se tedy odebral do koupelny a napustil vanu. Přidal do ní voňavou pěnu a šel zpět. Našel značně rozpačitého Arta. "Já nevím, jak se tam dostanu," vysvětlil Vladanovi své rozpaky. Ten ihned odpověděl: "Přece ti tam pomůžu. Ale musím tam zůstat s tebou, aby ses neutopil." "Ne, to nebude třeba," vyděsil se Art. "Měj rozum, nedokážeš ani vstát, tak jak se chceš udržet nad hladinou?" argumentoval Vladan.

Art ale tvrdošíjně trval na svém a zčervenal ve tváři. "On se stydí," bleskla Vladanovou hlavou myšlenka: "A protože normální chlap se před jiným chlapem nestydí, tak on je - gay!" To bylo něco. "Arte, já jsem přece skoro doktor, přede mnou se stydět nemusíš," domlouval Artovi. Ten nepopřel, že pravým důvodem jeho odmítání je stud, ale neustoupil. Pak Vladana osvítila další skvělá myšlenka. "No dobře, tak já se teda svléknu, aby sis nepřipadal trapně," prohlásil Vladan a svá slova hned uvedl ve skutek. Shodil ze sebe košili, kalhoty a po menším zaváhání i slipy. Když se podíval na Arta, musel se usmát. Měl vykulené oči a pusu dokořán.

Aby ne. Vladan byl zhruba o deset centimetrů vyšší. Měl trochu světlejší modré oči, hnědé vlasy, jejichž ofina mu padala do čela, a urostlou, svalnatou postavu, za kterou vděčil hodinám v posilovně. Jeho hrdý, obřezaný úd, se pyšnil délkou 15 cm; pod ním se klimbala dvojice úctyhodných koulí. Tmavé chlupy okupovaly podpaží, lýtka a rozkrok, kupodivu na rukou nebyl ani jeden chloupek, stejně jako na zbytku těla. Pouze od pupku vedl tenký proud k Vladanově mužství. Tam obtekl jeho penis a bohatě ověnčil i jeho varlata.

"Tak co, pořád se stydíš?" zeptal se Arta. Ten se zmohl jenom na němé zavrtění hlavou. Vladan Arta vybalil z deky a vzal do náruče. Art sice už mohl trochu chodit, ale proč si nechat ujít to potěšení z dotyku? Donesl ho až do koupelny a ponořil do teplé vody. Pak se nerozhodně zastavil, ale nakonec vlezl za Artem. Art se na něho potichu díval a nevěděl co má dělat. Vladan ho odhadl správně, byl gay, ale nevěděl to samé o Vladanovi. Oba leželi a vychutnávali teplo proudící do jejich těl. "Jauvajs," zaláteřil najednou Art. "Praštil jsem se o ten blbý kohoutek," žaloval Vladanovi. Ten se jen smál, ale nakonec Artovi nabídnul: "Klidně si lehni sem, mě to nebude vadit."

Art si tedy opatrně lehl tak, jak mu Vladan nabídnul. Vladan ležel a zády se opíral o šikmou stěnu vany. Art ležel na něm. Jeho záda ležela na Vladanově vypracovaném hrudníku, jeho nohy byly mezi jeho. Jejich postavy se dotýkaly a těšily ze vzájemných příjemných pocitů. Vladanovy ruce jakoby mimoděk objaly Arta kolem pasu, zatímco Artova hlava celkem přirozeně spočinula na Vladanově rameni. Teplá voňavá voda a ticho je ukolébaly do příjemné dřímoty. Ticho však přerušil Vladanův hlas: "Arte?" "Hm?" zafuněl polospící Art. "Jsi gay?" zněla další otázka. Art uvažoval. Nikomu to neřekl, že je gay, ale Vladanovi tak nějak důvěřoval, takže prostě odpověděl: "Ano." Vladanovou odpovědí byl hluboký polibek. Art zprvku nevěděl, co má dělat, ale nakonec napodobil Vladanovy pohyby. Oba se líbali asi minutu.

Pak Vladan vstal. Voda z něj stékala, a když vykročil ke skříni, tak tvořila louže na podlaze. Vladan je ale ignoroval a vytáhl ze zásuvky lubrikant a kondom. Před Artovýma očima si ho nasadil a bohatě promazal. Potom si opět lehnul do vany a stojícímu Artovi řekl, ať si sedne. Ale čelem k němu a na jeho břicho. Potom ho v podřepu navigoval ke svému stožáru. Když byla Artova dírka nad ním, pomalu si hocha přibližoval. Jeho úd pomaličku vnikal do chlapcova konečníku. Když byl ze čtvrtiny uvnitř, prudce Arta posadil a jeho pták s hlasitým mlasknutím vnikl až po koule dovnitř.

Art zhluboka vydechl. Teď už nebyl panic. Učenlivě se začal pomalu pohybovat nahoru a dolů. Odměnou mu bylo Vladanovo sténání. Přitom hladil jeho krásná prsa, která ho fascinovala. Zejména temně rudé bradavky, které v jeho prstech zduřely. Hrál si s nimi, ale občas přejel svými dlaněmi i jeho ploché břicho. Hnětl prstence svalů na svém milenci a ten na oplátku hladil jeho štíhlou postavu. Jejich pomalé milování trvalo asi 15 minut, potom Vladan vykřikl a vystříkl svou dávku do Artova nitra.

Vylezli ven a osušili se. Nazí přešli do obýváku a lehli si na huňaté koberce u topení. "Chceš, abych tě vykouřil, nebo se do mě uděláš zezadu?" zajímal se Vladan. "Vykouřit se umím taky," ušklíbl se Art. "Fakt? A jak?" zeptal se udiveně Vladan. "Dívej se," přikázal mu Art. Lehl si na záda, potom dal nohy do vzduchu a uchopil je rukama. Přitáhl svůj rozkrok ke tváři, a než se Vladan nadál, začal si kouřit svého ptáka. Laskal se asi jednu minutu, ale pak se opět spustil. "Chci tě," prohlásil jednoznačně. Zašel do koupelny pro lubrikant a nový kondom. Převalil Vladana na záda a šel na věc. Vnikl do jeho těla stejně pomalu, jako Vladan do jeho. Jakmile byl uvnitř, jeho zdrženlivost byla ta tam. Začal prudce a rychle přirážet ze samé radosti, že konečně může někoho ojet zezadu. Vladana, který byl v polosedu/pololehu, držel za ramena a jeho břicho naráželo do Vladanova tvrdého zadku. Brzy se udělal a s úlevným výkřikem se zhroutil na podlahu.

Art pak přespal u Vladana v lůžku. Svou hlavu měl na jeho hrudníku a poslouchal, jak mu bije jeho srdce. Pomalé "buch, buch, buch" ho ukolébalo ke spánku. Budíček byl ráno někdy v devět, kdy Art ucítil Vladanovy rty na svém žaludu. Po ranním milování odvezl Vladan svého návštěvníka do města. Vyměnili si čísla a Art netrpělivě čekal na další víkend, až Vladanovi rodiče odjedou pryč a oni dva se zase sejdou.